Ano, máme, třebaže se o nich většinou cudně mlčí. Oficiální údaje z roku 2006 uvádí, že od poloviny 90. let vznikají v Česku vyloučené lokality, které obývají převážně nebo výhradně Romové. V roce 2006 jich bylo na 300 a žilo zde 80 tisíc lidí v podmínkách, které znamenají omezený nebo zcela zahrazený přístup ke zdrojům a příležitostem, jež jsou běžně dostupné ostatním.
A co je podstatné: ministerstvo práce a sociálních věcí přiznává, že „romské lokality“ vznikají ve většině případů v důsledku záměrných segregačních politik samospráv. V menšině případů pak takzvaně spontánně, což neznamená nic jiného než s jejich tichým souhlasem.
Cizáci z OSN nebo Oválné pracovny by zřejmě tvrdili něco o masivní strukturální diskriminaci v její nejzavrženíhodnější – totiž rasové – podobě, ale vraťme se k číslům: jak je to dnes, když situace podle ministra Kocába „stagnuje nebo se zlepšuje“?
Vyloučených enkláv je podle údajů z počátku roku 2010 plných 400, jejich počet se tedy během pouhých tří let zvýšil o třetinu. Přinejmenším o třetinu se pak podle kvalifikovaného odhadu mnoha terénních pracovníků zvýšil i počet lidí, kteří jsou nuceni za okrajem společnosti živořit. A jsou to majoritou vytlačení Romové.
Fakta – tentokrát ze Světové banky – také říkají, že pro český státní rozpočet znamená sociální vyloučení romských občanů roční ztráty ve výši nejméně 16 miliard korun. Hlavní překážkou začlenění menšiny je podle téže instituce diskriminace v oblasti vzdělání.
Ale fakta, jak známo, vždy tvoří jen východiska pro interpretace a mýlit se může každý. Ministr Kocáb to ostatně už jednou vysvětlil: „Čeští Romové jsou vzdělaní a umí diskriminaci pouze lépe identifikovat“. V dobrém úmyslu zdůraznit integrační potenciál českých Romů tak zopakoval to, čemu věří většina Čechů: Romové diskriminací netrpí, jen hlasitě a při každé příležitosti křičí.
A přiznávám, že to jsem zase netušil já. Že mají čeští Romové takové páky, aby přes mocné instituce vedli kampaň proti pokojné zemi, kde jsou přece doma a jsou obecně oblíbení – jak smutně dosvědčují třeba žhářské útoky – jsem zkrátka nevěděl. Bude to asi nějaké nové spiknutí.
Publikováno v Hospodářských novinách 25.3. 2010